V předcházející části jsme psal o tom, jaké jsou úvodní fáze výzkumu. Nyní se podíváme, jak dál. Konkrétně: jak vytvoříme dotazník.
Pokud již jsme spokojeni se zadáním výzkumu, pak přichází další krok: příprava výzkumného nástroje, tedy v případě dotazníkové šetření vytváříme dotazník. A samozřejmě různé formy těchto nástrojů: např. papírový dotazník, který respondent vyplňuje sám. Dále webový online dotazník, který respondent vyplňuje sám na internetu. Nebo jej vytvoříme jako skript (scénář) pro telefonický rozhovor a tazatel odpovědi zaznamenává např. opět do online dotazníku.
Vytvoření dotazníku nejčastěji probíhá ve spolupráci sociologa a zadavatele: sociolog sice má odborné znalosti, jak má dotazník vypadat, ale chybí mu znalosti a specifika firmy/organizace a její činnosti. Pokud nemáte po ruce žádného sociologa, ani a nechcete využít našich služeb, pak doporučuji: netvořte vlastní dotazník “na zelené louce”. Použijte a upravte si již vytvořený dotazník, který se osvědčil. Můžete využít naši knihovnu dotazníků, nebo hledat jinde na internetu. Obávám se, že dnes už neexistuje žádné téma, ke kterému by již někdo nevytvořil dotazník.
Doplňte vybraný dotazník o témata, která máte navíc, a vyřaďte naopak přebytečné otázky. Využijte prověřené škály, tedy stupnice, pomocí nichž respondent určuje míru souhlasu či nesouhlasu, frekvenci apod. Tím si ušetříte spoustu práce a také předejdete chybám, kterých se “laici” při psaní dotazníku dopouštějí.
Pokud přesto trváte na tom, že si chcete vytvořit dotazník zcela vlastní a původní, pak doporučujeme prostudovat si zásady tvorby dotazníku a pak postupujte od cílů přes hypotézy atd. k otázkám a pak především proveďte pilotáž, jak o tom píšu níže.
Vyzkoušení nanečisto – pilotáž dotazníku
Pokud již máme dotazník hotový, pak velmi doporučuji, abychom jej otestovali předtím, než jej spustíme naostro. Jak na to? Ideální je do online dotazníku na konec přidat závěrečnou otázku i na “srozumitelnost a připomínky k dotazníku”, nebo tuto otázku dát k otázkám, které považujeme za komplikované či nesrozumitelné. A pak jej nechat vyplnit zkušebním malým vzorkem klientů. Ještě lepší je několika klientům zavolat a vyplnit dotazník s nimi dotazník po telefonu.
Proč toto podstupovat? Protože je nemožné si představit všechny možné situace, ve kterých se naši klienti nacházejí, vžít se do okolností rozličných klientů a tento test (odborně “pilotáž”) nám pomůže odhalit chyby či nepřesnosti, jichž jsme se nevědomky dopustili. Často toto zjistíme až tehdy, když dotazník vyplňujeme s někým jiným – s někým, kdo nevěděl, kam jsme zrovna touhle otázkou mířili, co jsme vlastně měli na mysli. Telefonické nebo jiné „živé“ testování má ještě další přednost: většinou zjistíme, že se ptáme zbytečně složitě, protože psaný projev svádí ke složitějšímu vyjadřování a naopak mluvený projev k jednodušším formulacím a vyjadřování. Pokud nemáme k dispozici několik respondentů, mohou jakou nouzové řešení pomoci spolupracovníci, rodinní příslušníci či přátelé.
Dotazník je nesmírně užitečný nástroj, nicméně je třeba vidět jeho dvě základní charakteristiky:
1. Kvalita odpovědi závisí na kvalitě otázky
Tedy na špatnou otázku se dozvíte špatnou odpověď; pokud zvolíte špatnou formulaci otázky či špatné varianty odpovědí, budou vaše zjištění chybná.
2. Dotazník je založen na extrémní redukci informací
Na co se nezeptáte, se nedozvíte; dotazník redukuje problém na několik málo otázek a dané možnosti odpovědí a vztahy mezi nimi. Pokud se na něco zapomenete zeptat, nedozvíte se to. A navíc ani nepřijdete na to, že jste se na to zapomněli zeptat.
V další části se zaměříme na to, jak získat odpovědi a sesbírat data.