Zúčastnil jsem se schůzky k reprezentativnímu výzkumu mezi obyvateli, který chystá jedna obec ohledně nového obecního projektu. Je třeba říci, že jde o projekt opravdu bohulibý a sám jsem velmi pro to, aby se zrealizoval. Konkrétní detaily budu samozřejmě mlžit. Zážitky mi to přineslo natolik silné, že se o ně musím podělit.
Dotazníkové šetření bude realizovat firma, které o sobě říká, že je vzdělávací: nabízí školení pro úředníky (opravdu: přímo pro úředníky), pak pro jednotlivce (úředník není jednotlivec, mají pro něj jiné kurzy) a také pro týmy. Proč bude právě tahle firma dělat výzkum? Protože se zná s panem starostou, nevím, jestli osobně, nebo jestli ho vzdělávají jako úředníka, jednotlivce nebo dokonce jako tým. Kromě majitele firmy byl na schůzce člověk, který má podle šéfových slov s výzkumy bohaté zkušenosti a bude výzkum řídit. To mě trochu zarazilo, protože mezitím jsem už viděl dotazník, který připravili. Ale vše se rychle vysvětlilo – „bohaté zkušenosti“ znamená, že si v době studií přivydělával jako tazatel, takže prý dobře ví, „jak se to dá ošidit z té druhé strany“.
Jimi připravený dotazník mě nadchnul, protože výrazně obohatil moji sbírku toho, jak dotazník a otázky nemají vypadat – rád to využívám na seminářích, protože takové ukázky účastníky vždycky pobaví a pomůžou si největší prohřešky zapamatovat. Největší perličkou bylo, že po ubezpečení, že se jedná o anonymní průzkum, následovaly na konci dotazníku kolonky pro jméno, podpis respondenta a jeho adresu. To se mi podařilo změnit. Co se mi však nepodařilo změnit, bylo znění ústřední otázky: „Myslíte si, že jsou dětská hřiště v naší obci zbytečná a měla by se zrušit?“ Ano – Ne. Za to by se nemusel stydět ani Sir Humphrey z Jistě pane premiére, který zatím nepřekonatelně osvětlil, jak správným řazením správně sugestivních otázek dovést respondenta ke správným odpovědím.
Měli samozřejmě velmi vytříbenou představu, jak a kde budou dotazníky sbírat (hlavně na dětských hřištích), tedy hlavně že jich musí být přesně XXXX, aby to bylo na zastupitelstvu nezpochybnitelné. Snaha vysvětlit rozdíl mezi anketou a náhodným či kvótním výběrem nepadal na úrodnou půdu, stejně jako návrh, aby zmenšili vzorek na rozumnou velikost a ušetřené peníze věnovali na zpracování metodiky výběru, nechali si udělat kvótní rozpis atd., případně alespoň následně převážili odpovědi. Marně jsem se snažil vysvětlit, že s takovými otázkami a zadáním se nemusí zatěžovat sbíráním dat, stačí, když si rovnou v Excelu udělají grafy, jak to vyšlo a ušetří si čas, nebudou otravovat chudáky lidi a ty výsledky budou stejně dobré jako ty, co získají jejich „výzkumem“. Tedy neřekl jsem to přímo takhle, ale velmi slušně a zaobaleně. Ale to ne, prý nechtějí podvádět a ten výzkum opravdu chtějí zrealizovat. Tedy podvádění je vymýšlet si fiktivní odpovědi, ostatní – jako třeba dsopět k předem danému výsledku – je ale v pořádku. Ale myslím, že jsou natolik flexibilní firma, že tenhle zásadový postoj přehodnotí, jakmile jim začne téci do bot – tedy buď budou výsledky o trochu jiné, než potřebují, nebo nebudou mít dostatek responsí na to, aby se to dalo na obci prodat „jako validní“. Tohle slovo jsem je bohužel naučil, takže „validní“ ta data určitě budou. Slovo reprezentativní jsem nepoužil, takže s reprezentativitou se zatěžovat nebudou. Tedy shrnuto – na té krátké schůzce jsem udělal, co jsem mohl, a komu není rady, tomu není pomoci – na svém pojetí nezměnili téměř nic (kromě vyžadování podpisu respondenta). Tak také takhle se dá dělat výzkum.